Miluju CROSSFIT!
Ahooj, tímto zdravím všechny workoutisty. Začínám hned na úvod zmíněným „sprostým“ slovem zapřisáhlých nadšenců street workoutu hned ze dvou důvodů. Jednak je sakra těžké udržet si pozornost čtenářů během prvních pár vyťukaných písmen a za druhé můj dnešní výplod myšlenek s crossfitem tak trošku souvisí. Slovo dalo slovo a jednoho krásného dne jsem díky WOclub zavítala podpořit soutěž, na kterou my kalistenici nejsme tak úplně zvyklí. Během opravdu velmi nenápadného pozorování krásně vypečených buchet a dokonale tvarovaných pozadí jsem nasávala atmosféru plnou vzájemné podpory, motivace a řvoucího davu, který mi div nepřekřičel mé vlastní myšlenky. Tak a teď se mí drazí workoutoví přátelé pořádně držte, jednalo se o crossfitový závod!
Měla jsem možnost zúčastnit se mnoha soutěží, ať už v ČR nebo v zahraničí. Moje sentimentální já mi připomíná první pohár na Barz Warz, CWWB, FIBO, pozvánky na battly od různých asociací, spolků, koalic… Pokud vynecháme čas, peníze, rest a jiné rádoby výmluvy, většinu soutěží jsem odmítla z úplně jiného důvodu. Dalo mi za pravdu více lidí, a zmíněný závod crossfiťáků mě jen utvrdil v tom, že workoutová komunita už není to, co byla. Atmosféra crossfitových závodů byla bohužel jen těžko srovnatelná s workoutovými soutěži, stejně tak jako vzájemná podpora soutěžících. Co se workoutu týče, většina soutěžících je po celou dobu zahleděna sama do sebe. Bouřlivého potlesku během vystoupení či slovní podpory se dočkáte málokdy. Většinu ovací sklidíte až na bedně. Známé vykřikování street…..workout si musíte zopakovat alespoň 5x aby dosáhlo požadovaných decibelů.
Co se s námi stalo?
Historie workoutu spadá do Ameriky, konkrétně do černošských čtvrtí, kde místní borci rozhodli zamakat na své postavě venku na čerstvém vzduchu za použití vlastní váhy těla. Postupně se tento sport začal dostávat do podvědomí ostatních lidí, až se jednoho krásného dne dostal díky Adamu Rawovi i do malinkého státečku v srdci Evropy. Pár nadšencům se tento free-of-money sport zalíbil a začali cvičit, kde to jen šlo. Pak přišlo Období Seberevolty, který zapříčinil obrovský nárůst zájemců. Bylo nás čím dál víc a víc. Většina lidiček si ve městech začala tvořit své vlastní týmy, skupinky apod. Pořád to však bylo o cvičení venku, zadarmo, ve skupině lidí se stejným zápalem a podporou. Otázka zní, je tomu stále tak? Jsme opravdu jedna velká komunita? Jde ještě někomu o cvičení na čerstvém vzduchu, zlepšení kondice, vzájemné hecování se s bandou hrazdou posedlých lidí, nebo jde o sbírání pohárů a kopání sám za sebe, zviditelnit se, být úspěšný?
Komerce workoutu, dostupnost workoutvých hřišť, propagace workoutu v médiích, ve školách apod. je úžasná věc. Jde nám přece o zdravou formu pohybu, která může být zábavná. Jde především o zdraví a smysluplné trávení volného času že jo.
Moc ráda bych řekla, že tomu tak opravdu je. Bohužel však žijeme pohlceni světem utopie, která nám dodává pocit důležitosti. S každým dalším lajkem na socálních sítích máme pocit, že nám samovolně roste svalová hmota. Nulová pokora a výsměch začátečníků je bohužel na denním pořádků. A přece, když máme těch tisíce followerů, musíme být sakra dobří v tom, co děláme. A tak neuneseme, když jsme na soutěži skončili druzí, nedej bože poslední. Jak je to možné. Vždyť JÁ jsem udělal muscle up 360, JÁ jsem udělal tuty vruty na hrazdě, JÁ jsem udržel o 0,0005 sekund déle front lever. Já, já, já, já. Všimli jste si někdy, že „JÁ“ je nejpoužívanější slovo člověka vůbec?
Street workout jako soutěžní disciplína
Kalistenika jako soutěžní disciplína je velmi ožehavé téma poslední doby. Stačí se kouknout na počet reportů z akcí za posledních pár měsíců nebo zkouknout pozitivní či negativní komentáře na sociálních sítích věnované organizátorům různých battlů. Není se čemu divit, na rozdíl od dřívějších let dnes pořádá battle kdekdo a téměř každý víkend je možné si někde poměřit síly s ostatními workoutisty. Důvodem jejich vzniku bylo sblížení komunity, vzájemná motivace, otestování si svého maxima za podpory davu. Pro mě vždycky soutěže byly a jsou pouze tréning za podpory ostatních lidí. Vyzkoušet si své limity, vydat ze sebe maximum. Vždy soutěžím jen sama se sebou! A to bez ohledu na to, jak velká je konkurence. Vždy to bylo o tom, dokázat sama sobě, že jsem lepší, než jsem byla. Ne ukázat, že jsem lepší, než moji soupeři.
Bohužel, to co se poslední dobou na soutěžích, ale i mimo ně děje nemá se vzájemnou motivací a podporou co dělat. Rivalita enormních rozměrů nemá obdoby. Většině jde jen o ukořistění pohárů a zvyšování si vlastního ega. Většina lidí soupeří s ostatními a ne sami se sebou. Pokud náhodou nezvítězíte, může za to porota, která je zasedlá, dává přednost silovým prvkům oproti dynamice, uznává nestriktní formu shybů a dipů apod. Co je na tom pravdy?
Freestyle je kapitola sama o sobě
Objektivně posoudit Freestyle je téměř nemožné. I když si stanovíte bodování na základě dynamiky, statiky, estetiky celého vystoupení, originálních prvků apod. ve výsledku stejně záleží na osobním vkusu poroty a na tom, jak působilo vystoupení celkovým dojmem. Hodnotit Freestyle z pohledu zkušené poroty je sakra těžké. Hodnotit Freestyle z pohledu laika je absurdní. Laik dá přednost otočkám na hrazdě a elbow levru, protože se na to hezky kouká. Laik nemá šanci znát obtížnost mezi přítahem na jedné ruce a back levrem.
Weighted a sets and reps
Na většině soutěží se nedodržuje striktní technika cviků. Na spoustě soutěží jsou nesmyslné váhové kategorie. Na spoustě soutěží platí dvojí metr. Z osobní zkušenosti mohu potvrdit CWWB a battle v Karviné jako jedny z mála soutěží, kde se skutečně nepočítají vykopané přítahy, nebo dipy, které nesvírají pravý úhel. Zároveň jsou zde i zapojeny nohy dokazující komplexnost atleta.
Snaha posunout tenhle outdoorový sport na světovou úroveň. Jezdit každý víkend na soutěže a dokazovat si, že jsi „nejlepší“ workoutista na scéně. Při sebemenším selhání přestat cvičit, nebo se hodiny dohadovat s porotou, že si měl vyhrát ty. Tohle všechno nemá s původní myšlenkou workoutu co dělat.
Vyhrál jsi mistrovství České republiky či snad mistrovství světa? Gratuluji. V tom, co děláš, jste opravdu dobrý. Dej si však pozor na to, aby ti sláva příliš nestoupla do hlavy. Pak stačí jeden malý neúspěch a hroutí se ti svět. Prozradím vám menší tajemství. To, že jste vyhráli, neznamená, že jste nejlepší v ČR nebo na světě, jen jste v daný čas na daném místě předvedli nejlepší výkon. Věřte, že na světě se najdou tisíce lidí, kteří jsou lepší než vy. Jak řekl jeden moudrý vousatý chlapík mocnému čaroději „Sláva je vrtkavá dáma Harry“. Sláva je pomíjivá.
S úspěchem je to jiná. Pomíjivost úspěchu záleží na způsobu jeho vnímaní. Řekla bych, že úspěšný člověk není ten, kterému na stole leží 10 nablýskaných pohárů, ani tzv. mistr světa. Opravdu úspěšný člověk je ten, který stále dělá to, co ho baví a naplňuje. To co dělá, ho činí šťastným, bez ohledu na to, jestli někdy vyhrál v „honíme si ego“ battlu, nebo si už 10 let cvičí na klepáči za barákem. Dělá to pro sebe a pro radost.
Ještě jedna malá rada na závěr. Přestaňte se srovnávat s ostatními. Každý z nás ušel jiný kus cesty. Každý si tvoří svůj vlastní příběh.
Cítíte se méněcenní, protože nezvládnete to, co jiní? Možná nevíte, že váš objev se od 3 let aktivně věnuje gymnastice. Vysmíváte se někomu, kdo po půl roce neudělá muscle up, možná máte co dočinění s někým, komu se právě podařilo zhubnout 30 kg. Pokud se začnete srovnávat s ostatními, jste na nejlepší cestě ke ztrátě sebevědomí.
Připravili jsme si pro tebe slevu 5% na workoutové produkty na WOshop.cz! Stačí jen zadat kód "amazon5" při objednávce a sleva se ti hned odečte. Podpoříš tak i samotnou Monču, aby mohl pro tebe psát další super články!
Sledujte nás
Komentáře