Mesto Brno má pre mňa svoje čaro. Nie je síce tak veľkolepé ako Praha, aj napriek tomu však na mňa pôsobí ako oblasť, v ktorej sa stále žije. Brno je od Bratislavy vzdialené necelých 150 kilometrov, čo predstavuje hodinku a pol cesty. Pravdupovediac, nevedela som naisto, či tento rok na súťaž do Brna pôjdem a rozhodla som sa ,,o päť dvanásť“. Zdravotný stav mi kvôli neustupujúcej angíne kolísal. Počas roka som chorá iba jedenkrát, pravidelne v prechode z jesene do zimy. Tento rok ma oslabená imunita chytila práve v druhý novembrový víkend, čo vďaka mojim overeným liečebným metodám neprepuklo do väčšej choroby. A síce som sa akcie na Brnenskom výstavisku už minulý rok zúčastnila, priznávam, že tentokrát sme spolu s chalanmi zo Slovenska trochu zablúdili. Samotná cesta nebola napokon tak zdĺhavá, ako sa nám spočiatku javila. Zdĺhavé bolo naše hľadanie tých správnych dverí.
Druhé kolo Street Workout Games v Praze bylo obrovské, ale to třetí v Brně ho předčilo na plné čáře. Ještě aby ne, když celá akce trvala dva dny a soutěžilo na ní přes více než 50 street workouterů a street workouterek. Navíc celou akci podpořil světový rekordman Jan Kareš, který zde se svým komplicem Martinem Mullerem překonával světové rekordy v počtu shybů za 30 minut, za hodinu a za 6 hodin. Všechna tato představení se odehrávalana 42 221 m² Brněnského výstaviště v rámci Festivalu Life, který zde probíhal od pátku 9. 11. 2018 do neděle 11. 11. 2018. Kromě samotného street workoutu, který zde měl spolu s crossfitem samostatnou halu, jste zde mohli narazit například i na nadšence počítačových her, kulturisty nebo i pole dance tanečnice.
Čo ja osobne na súťažiach Jána Zdrubeckého obdivujem, je komplexný Hero Factor Race pod jeho vedením ako súčasť pretekov (či už v Prahe, alebo v Brne). Vznikol ako alternatíva amerického Ninja Factoru a predstavuje spojenie sily, koordinácie, rýchlosti a reflexov. Síce spájanie zložitejších pohybov do celku je podobné street workoutovým zostavám, Hero Factor je obohatený šprintom na záver. Tentokrát trval prvé dva dni počas trojdňového festivalu Life! Na Street Workout Games v Prahe som súťažiacich nezastihla, v Brne som však mala tú možnosť vidieť odhodlaných pretekárov tejto disciplíny. A poviem vám, že ten adrenalín vo vzduchu veru stál za to!
Freestyle
Náš sport odstartoval kolem 10 té hodiny, a to disciplínou Freestyle. Hodnotili ji 3 čeští porotci: Účastník Strenght wars a několika dalších světových soutěží, street lifter Pavel Šanda,aktuální mistr České Republiky ve freestylu v těžké váhové kategorii Petr Lešák a loňský mistr ČR ve stejné kategorii, Petr Skokan. Přes 10 atletů v každé váhové kategorii a kolem 5ti holek se nejprve předvedlo v 90ti sekundovém kvalifikačním kole, ze kterého postoupili 4 dívky a vždy 8 kluků. Konkurence byla obrovská, úroveň nabitá a atmosféra i přesto přátelská. Byl jsem strašně rád, že jsem zde mohl vidět plno svých kamarádů a kamarádek z jiných konců republiky. Že jsem si mohl vyslechnout jejich motivování, mohl jim držet konstrukci, aby rozbili dynamiku na maximum a mohl je hecovat k těm nejlepším výkonům, které zde opravdu padaly.
Já sám jsem se přijel jen podívat a akci podpořit, jelikož jsem kvůli zranění 25 dní necvičil a tak jsem se bál svého výkonu. Nakonec mě ale pan moderátor vyhecoval a já se zúčastnil. Prvním kolem jsem nějak proplul a ve druhém (30 sekund hrazda, 30 sekund bradla a 30 sekund zem) jsem se potkal s Jakubem Hamplem, kterému chci tímto vyslovit obrovský respekt. Dynamiku zde absolutně zničil a i pan porotce Lešák mi říkal, že neměl jinou možnost, než mu dát plný počet bodů za dynamiku a že jen koukal s otevřenou pusou. Battle proti němu jsem si moc užil a jsem rád, že jsme vyšli zrovna my dva proti sobě. Měl jsem zde plno failů a Kuba měl nejspíš trochu horší statiku než já, takže nám porota, stejně jako několika dalším, nařídila rozstřel o postup. My dva jsme proti sobě museli jít tváří v tvář shyby na povel – kdo se první pustil hrazdy,prohrál. Po těch celkem 90ti sekundách čtvrtfinále byly shyby opravdu náročné – skončili jsme na 14 ti a byli jsme opravdu mrtví. Každopádně jsem si tímto vybojoval postup do dalšího kola, na které jsem s tou krví ve svalech neměl opravdu už ani chuť. V semifinále na mě vyšel Slovák Adam Austera, což byl absolutní vítěz celé soutěže. Tak jako tak jsem se rozhodl dát do 60ti sekundového semifinálového kola maximum, což, bohužel, nestačilo. Battle s někým takovým jsem si moc užil a ještě jednou mu gratuluji k vítězství, které si s dead planchem, přítahy ve front leveru a 90ti stupňovými kliky opravdu zasloužil. Když už jsem doufal, že je můj první trénink po skoro měsíci u konce, tak na mi bylo oznámeno, že si to musím rozdat ještě o 3. místo. Síla, chuť a energie opravdu nebyla. Akorát tak se začala ozývat zraněná ramena, ale to nebyla výmluva. Rozhodl jsem se soutěžit, tak jsem si řekl, že musím až do konce. Zde jsem potkal soutěžního nováčka Jirku Culíka, který zde předvedl krásnou dynamiku a technicky čisté prvky, proto skláním a gratuluji k tomu, že se mu povedlo mě porazit.
Keďže sme sa dostavili o niečo neskôr a dievčenská kategória sa uzatvorila, svoje freestylové kolo predviedla až po chlapcoch. Súťažiť som šla po chalanoch v semifinále, ktorého sa zúčastnil aj náš víťaz, Adam Austera. A síce som nebola v najlepšom zdravotnom stave, Freestyle som si ,,odjela“ a bolo.
Súťažili sme formou battlov a na základe finálneho rozstreľu v zhyboch sme sa kvalifikovali na vyššiu priečku. V prvom battli s Terkou Tkadlecovou, šikovnou mladou babou, rozhodol o postupe do ďalšieho kola technickejší a vyšší zhyb. S takouto formou rozstreľu som sa stretla prvýkrát. Porota dala svoj hlas mne, a tak som sa kvalifikovala do priateľského súboja s Češkou Adelou Hutyrovou.
Po Freestyloch sa napokon porota rozhodla dať svoj hlas jej a ja som jej výhru dopriala. Spolu s ňou sa úspechu tešil celý tím Street Hard Workers štýlom, akým sa z gólov tešia hokejoví fanúšikovia. Horlivo sa objímali, radostne výskali a svoje nadšenie neskrývali. Človek stál v pozadí, pozoroval ich, podvedome sa usmieval a v duchu si vravel: ,,Vau!“ Spolu s mojím street workoutovým bratom zo Slovenska, s Adamom Austerom, sme sa spoločne zhodli, že u nás ani jeden tím neprejavuje víťazné emócie tak hlasne.
Na začátku akce porotce prohlásili, že si přejí, aby soutěž proběhla bez zranění. Bohužel však jeden kluk v lehké váhové kategorii v semifinále prováděl široký muscle up, při kterém si vyhodil rameno. Soutěž pro něj skončila a akci díky němu přijela podpořit i záchranná služba. (Přeji brzké uzdravení, chlape.)
Freestyle jsem si moc užil a jsem rád, že jsem mohl vidět všechny výkony naživo.
Finální pořadí bylo následující:
Muži pod 75kg
Muži nad 75 kg
Ženy
O hlavní cenu Volkswagen T- Roc s plnou nádrží na víkend se potom utkali vítězové obou kategorií. V 60 ti sekundovém kole nakonec připadlo vítězství Slovensku. Problém byl ale ten, že Adam, bohužel, není vlastníkem řidičského oprávnění. V loňském roce zde obsadil druhé místo, za které vyhrál selfie tyč, ale v té době ještě nevlastnil smartphone. Takže, jak sám po soutěži na Instagramu prohlásil, účast na těchto soutěžích se mu opravdu vyplácí!
Sets and Reps
Po Freestylu následovalo Sets and Reps, které Honza Zdrubecký posunul opět na vyšší level. Ubral na nejlepších číslech a přidal na striktní technice. U shybu jste opět nesměli zvedat bradu nad hrazdu, ale museli jste stále koukat dopředu a držet hlavu rovně. No a u dipů přibyla novinka, že jste nesměli odpočívat se zasazeným tělem v ramenou, ale museli jste stále mít trapéz nad úrovní ramen. Předešlo se tak plýtvání času, při kterém v Praze padalo přes 100 opakování. Kategorie opět - muži do 75, +75 a ženy bez váhové kategorie, opakovaní v počtu shybů, dipů a kliků. Nejvyššími čísly se stalo 26 shybů, 52 dipů a 73 kliků za minutu.
Nejlepšími byli:
Muži pod 75 kg:
Muži nad 75 kg:
Ženy
Okrem Freestylu som sa aj ja zúčastnila katgórie Sets and Reps. Pokiaľ je možnosť súťažiť aj v počtoch opakovaní, zvyčajne neváham a využijem príležitosť zúčastniť sa a ,,zamakať si“ bez toho, aby primárnym dôvodom bolo odniesť si pohár či medailu. Sety sú mojou veľmi obľúbenou disciplínou a keďže sú neoddeliteľnou súčasťou mojich tréningov, prečo si po Freestyle kvalitne nezatrénovať? :)
Ako spomínal Honza, všetky tri cviky boli veľmi prísne kontrolované. Čím striktnejšia forma, tým lepšie. Mojím dozorcom pri zhyboch a dipoch bol Petr Skokan. V mojom podaní padlo 13 (striktných) zhybov. Dipov bolo 19, pričom mi strhli 3. A spravodlivo, keďže som na jednej strane nedodržala formu z vytlačených ramien a na druhej strane nedodržala uhol pod 90°. Ako prehlásil Honza Zdrubecký do mikrofónu, ,,19 mínus 3 bylo vždycky 16, takže 16 dipů v podání Veroniky Greinerovej!“
Čo sa mi páčilo, výsledky všetkých súťažiacich boli veľmi šikovným spôsobom zaznamenané v elektronickej tabuľke na projektore. Po bleskovom oznámení sa do kolónky s mojím menom v momente pripísali príslušné počty opakovaní. Napokon som za svoj výkon získala bronzovú medailu, čo som zostala kvôli slušnému počtu silných žien prekvapená. Sety vyhrala svetová rekordmanka v zhyboch, veľmi sympatická a srdečná mladá dáma, Lenka Strolená.
King of muscle up
Poslední disciplínou dne byl King of mucle up. Cca 50 cm před hrazdu se napnul expander, kterého se při zhoupnutí mohl atlet dotknout, ale při pohybu těla nahoru už ne. Soutěžící vždy musel čekat přes vteřinu nahoře a dole musel udělat jednou zhoupnutí a čekat na pokyn rozhodčího. Nejvyšším počtem striktních muscle upů se stalo číslo 15. Sešli se tu ale i dva stejné počty, a to 11, které vypotili Alexandr Matei a Jonáš Vilikovský. Dali si tedy rozstřel o umístění a ve druhém kole Jonáš nasázel ještě o jeden muscle up více, než v tom prvním, a proto si zasloužil 3. místo v celkovém pořadí, které bylo následující:
Po vyhlásení všetkých výsledkov a spoločných fotografiách sme sa my, Slováci, pobrali domov, a tým sa tento rok sezóna súťaží pre nás uzavrela.
Festival však trval tri dni, pričom Weighted sa tentokrát sporadicky plánoval na posledný deň. A teda posledná disciplína, sety s pridaným závažím, sa konala v nedeľu.
Weighted
Weighted se konal pouze v jedné váhové kategorii. Chlapi si to zde rozdali ve shybech s 32 kg, dipech s 48 kg, dřepech na jedné noze s 16 kg a muscle upech s 10 kg.
Technika byla opět striktní a chvílemi bylo víc repz nepočítáno než počítáno. Originální také bylo to, že oproti jiným soutěžím se dělaly dřepy na obou nohou a počítal se tedy celkový výsledek a akce byla tedy komplexnější. Soutěžilo celkem 7 borců a třemi nejlepšími se stali:
Vo všeobecnosti sa akcie Jána Zdrubeckéhe tešia čím ďalej, tým viac svojej popularite. Okrem organizovania vydarených športových podujatí je trénerom vo funkčnej telocvični v centre Brna. V tréningoch sa zameriava na posilňovanie s vlastnou hmotnosťou, na kondičné, kruhové či osobné tréningy, ako aj na powerlifting, alebo TRX. Ducha fyzickej komplexnosti sa takýmto spôsobom snaží premostiť aj na súťaže, ktoré v rámci väčších festivalov s obľubou usporadúvava. Na záver patrí jedno veľké ĎAKUJEME nielen usporiadateľovi, ale aj všetkým sponzorom a partnerom, ktorým Honza po akcii venoval samostatnú ďakovnú reč a zásluhou ktorých sa podujatia darí uskutočniť.
Sledujte nás
Komentáře