Ninja Factor poprvé v Česku!
Japonský fenomén testující obratnost, rychlost a sílu bojovníků letos poprvé zabrouzdal i k nám do České republiky. A o čem že je řeč? O Ninja Factoru přece! Myslím, že nás - soutěžící otestoval víc než dost. Jak celá akce probíhala a kdo se probojoval až do finále se dozvíš v článku.
Nejprve ale trochu nut(d)ných informací. První kvalifikace proběhla 21.4.2018 v Ostravě v Dolní oblasti areálu Vítkovic. Na další kvalifikaci se můžete těšit už 12.5.2018 v Brně a 26.5.2018 v Praze. Z každého města postoupí 5 nejrychlejších závodníků, kteří se pak utkají v boji o 50 000 Kč...a to už stojí za nějaký ten držkopád!
První ostravská kvalifikace je za námi a já jsem nechyběla... a jaká byla? Ve zkratce: 120 metrů dlouhá trať, 7 překážek a 5 minut slávy.
Ačkoliv se mohlo zdát, že krásné počasí hrálo do noty a někteří účastníci se chtěli osvěžit, koupání nebylo součástí programu. První překážkou byly na první pohled jednoduché, avšak záludné schody. Rada pro budoucí ninjy – plavky s sebou! Nebo taky ne, to pak víte, že nemůžete spadnout. :-D
Následovalo proběhnutí přes otáčivé válce, aneb překážka s nejmenší frekvencí padavosti.
A blížíme se k disciplíně, kterou by ocenily hlavně děti, nebo ne? Kdo se snad jako malý nerad houpal na houpačce? Rozhoupat se je fajn, ale rozhoupat a pustit se na vzdálenou síť? Hmmm, to je otázečka. Pustit se, nebo ne, jakožto žena (vědecky dokázáno, že máme menší odhad, aneb my ženy a parkování...) musím říct, že skočit z houpačky do sítě na mě působilo jako přeskok kanálu La Manche v rychlosti 120 km/h. No ale nebyla jsem jediná, kdo měl na této překážce blok :-D
Rada pro Vás:
Údolí držkopádů je za námi a blíží se překážka číslo 4 – kruhy. Za mě tedy nejlehčí překážka. Magnésium k dispozici, silová náročnost minimální. Dejte si však bacha na zakřivení dráhy, ať nepopojíždíte dopředu a dozadu jako já (aneb nejlehčí překážka :D).
Protřepat ruce a vzhůru do oblak. Široké válce v různé poloze ve výšce… ach ten odhad. Nejlepší technika překonání této překážky je individuální. Zapojit nohy a jít hlavou pozadu, nebo to vzít jen po rukou, těžko říct, hlavně pořádně obejmout a tisknout a tisknout. Představte si třeba... no to už jsme, ale někde jinde, takže půjdeme na překážku č. 6. :-D
Rybí schůdky. Řekla bych spíš rybí vyhazovač. Troufám si říct, že 80% závodníků pohřbil jejich ninja osud právě výskok na volné hrazdě. Jedna slečna se mě ptala, jak je možné, že někdo s takovou sílou v rukách jako já tuto překážkou nezdolal. Jednoduše, zaprvé strach a za druhé jsem neměla ponětí, jak se nahoru dostat. Možná premium registrace není zas tak špatný nápad. Nebo alespoň sledovat stránky Ninja Factoru s aktuálním děním.
A přichází na řadu postrach všech ninjů, překážka, na které padli i ti největší bojovníci. DESKY! Šokující zjištění, že desky nemohou být chyceny seshora, rozhořčilo ne 9, ne 10, ale 20 z 10 závodníků! Překážka co se náročnosti na úchop týče = asi level 1000. Je tuto překážku vůbec možné překonat? Více než stovka závodníků byla doposud neúspěšná.
Ještě předtím si však představíme překážku číslo 7. K tomu asi není co říct, jen že běhat, sprintovat, mít silný výskok a nahoře se nepouštět.
Povedlo se někomu dostat až nakonec a zmáčknout red button? Zamysleme se nad tím. Želvy ninja, kolik jich bylo, počítejte se mnou Raphael, Leonardo, Donatello a Michelangelo. Čtyři ninjové a přesně tolik závodníků se dostalo až na samotný konec dráhy. Jan Hanko, Martin Tomica, Štěpán Volf a Marek Kadrmas (a nejen ti) nám prozradí tajemství překonání desek a podělí se s námi o kousek svojí sportovní kariéry a přípravy na Ninja Factor.
Štěpán Volf
Ahoj! Nejdřív zeptám, jakému sportu se věnuješ?
„Posledních pár let dělám sportovní lezení a bouldering.“
Takže chytit desky pro tebe nebyl problém?
„Problém to určitě nebyl, cítil jsem se na nich více jako na tréninku než na Ninja Factoru, ale definitivně to i pro mne byla nejtěžší překážka.“
Bylo vůbec něco, čeho ses při závodu obával? Třeba že spadneš, dostaneš strach nebo se zraníš apod.?
„Největší respekt jsem měl z první překážky, protože jsem se opravdu nepřišel koupat. Houpačka taky neudělala nejlepší dojem, když jsem při prvním pokusu hodil placáka na žíněnky. Zranění si myslím že moc nehrozilo, vzhledem k tomu jak krásně pořadatelé upravili dopadiště.“
Takže jsi měl předplacenou premium registraci?
„Měl, netušil jsem co od toho čekat a jak moc bude trať náročná. Musím přiznat, ze bez premium registrace bych tratí nejspíše na poprvé neprošel.“
Máš ještě nějaké rady pro ty, kteří si to půjdou teprve zkusit?
„Určitě nebát se a jít do toho naplno. Je to úžasná show, která stojí za to.“
Marek Kadrmas
Jak jsi na Ninja Factor trénoval?
„No jelikož se věnuju závodům OCR, tak často trénuji úchop, který byl na 6. překážce velmi potřeba. Dá se říct, že jsem svoje tréninky na Ninja Factor nijak neupravoval. Šel jsem do toho v rámci tréninku a nečekal jsem, že bych mohl dopadnout takhle dobře. Co se týče počtů, tak 2-3 do týdne mám trénink na ruce (hlavně cviky na hrazdě a funkční cviky se svým tělem) a 1-2 do týdne lezu na umělé horolezecké stěně. Mojí hlavní prioritou jsou však běžecké tréninky.“
Co myslíš, jsou ty desky více o technice, nebo hlavně o síle, respektive silném úchopu? Já jen, jestli je může zvládnout i obyčejný smrtelník.
„Silný úchop byl na tuhle překážku určitě potřeba, ale velkou roli tu hrála i technika. Bylo potřeba zvolit dobrou techniku úchopu a hodně si pomoci nohama. Koukal jsem , že jedna holčina došla v trénincích až na 3 nebo 4 desku, ale zase je něco jiného zvládnout tu překážku samotnou anebo před ní absolvovat dalších pět překážek.“
Jak to vidíš finále? Myslíš, že to bude stejná „pohoda“ a dojdeš až do zdárného konce?
„Tak to hodně záleží na typu dalších 2 překážek, které, pokud se nemýlím, budou ve finále přidány navíc. V kvalifikaci jsem se málo odrazil z houpačky a sítě se chytil jen konečky prstů a před deskami jsem je skoro necítil. To byl také důvod mé delší přestávky před deskami. Na finále se však velmi těším!“
Martin Tomica
Jakému sportu se věnuješ?
"Věnuji se hlavně běhání, konkrétně pak běhání do schodů. Zrovna se vracím z Mistrovství světa v běhu do schodů, které se konalo na vzdáleném Taiwanu."
Jak vnímáš první ročník?
"Jsem strašně rád, že se Ninja Warrior (český Ninja Factor) konečně dostal k nám. I když od zahraniční konkurence má ještě co dohánět. Co se moc nevydařilo, bylo (ne)dodržení startovních časů, namísto 11-12h jsem přišel na řadu až kolem 16h odpoledne. Nicméně většna lidí co někam spěchala a ptala se na dřívější start tak jim bylo vyhověno."
Nějaká tajná finta na překonání desek?
"Finta na desky? Určitě silné ruce nebo alespoň vhodná obuv se správnou technikou a úchopem. Jen využít správně nohy, díky nim se krásně udržíte na desce. Ruce vám pak poslouží hlavně pro přesun z jedné desky na druhou. "
Čeho ses při závodu obával?
"Všechny překážky až na 6. (desky) jsou jednoduché. Takže šlo jedině o to pošetřit co nejvíce sil na ně a neudělat nějakou hloupou chybu u ostatních."
Nějaké rady pro budoucí závodníky?
"Ta největší rada urcitě bude: Jděte si to na trénink den předem vyzkoušet, ale nepřehánějte to, obzvláště pokud nejste zvyklí viset na rukách, použijte magnézko a nespěchejte. Máte na to 5 minut. Potřebujete se hlavně dostat do cíle a ne být za za 30sec u desek a pak spadnout na první desce. Uvidíme se ve finále! "
Jan Hanko
Jakému sportu se věnuješ? Musel si kvůli Ninja Factoru nějak upravit tréning?
„Dělám parkour. Trénink jsem nijak neupravoval, jen jsem den předtím přijel rozbitej z natáčení z Lisabonu.“
Jak vnímáš první ročník? Pohodička, nebo ti něco dalo aspoň trochu zabrat?
" Pro mě bylo nejtěžší na Ninja Factoru to celodenní čekání. Dráha byla celkem v pohodě až na desky, na této překážce se vysekali úplně všichni. Předtím ty překážky to máte zdolaný hned. Pokud nemáte silný stisk, nebo nejste horolezec, tak úplně nevím, jak se ta překážka dá překonat. Přišlo mi to spíš jako „Kdo má nejsilnější ruce faktor“. Organizátoři by nezkazili nic na tom, kdyby se ty desky daly chytat za vršek, stejně by postoupilo 5 nejrychlejších závodníků."
Tip pro vás: video přímo od Hanziho i s komentářem!
Veká gratulae všem těmto borcům. Otázka zní, a co holky? Našly se mezi závodníky i odvážné bojovnice a čeká nás česká Jessie Graff? No popravdě, moc nás nebylo. Proč tomu tak je a jak namotivovat ostatní slečny? To nám prozradí jedna z ženských ninjů Iveta Marfláková.
Jakému sportu se věnuješ a jak probíhala tvoje příprava na Ninja Factor?
„Věnuji se běhání, fitness, crossfit. Trénuju hlavně na spartan race závody. Ninja Factor byl pro mě okousit zase něco nového, jiného. Příprava práce s vlastní váhou těla, koordinace...soustředěnost. V ninjovi nemělo smysl nic uspěchat.“
No postoupit mělo pět nejlepších závodníků, ale nakonec postoupili ti, kterým se povedlo dostat až na konec a o rychlost vůbec nešlo. Takže si jela spíš opatrně a na jistotu, než na rychlost?
„Ti co postoupili a zdolali poslední překážku, tak klobouk dolů. Borci!!! Snažila jsem se to uhlídat, ať zbytečně neletím nesoustředěně dopředu a vždy u překážky prodýchat a pokračovat dále. Zase se tam člověkale nesměl hodně zaseknout, přece jenom nám běžela časomíra.“
A jak vnímáš sestavení dráhy? Nejspíš se shodneme, že nejtěžší bylo překonat desky, nebo si měla strašáka i z něčeho jiného?
„Desky byly psycho! Přišlo mi to nemožné, ale byli tam borci, kteří to zvládli. Respekt jsem měla z celé dráhy, stačilo cokoliv špatně načasovat, či uklouznout a konec.“
Mám pocit, že celkově tam holek moc nebylo. Čím to je?
„Řekla bych, že asi strach. V dnešní době je trendy běh a na silové věci si asi netroufají, těžko říct.“
Šlo by je nějak holky namotivovat a povede se nějaké slečně někdy překonat celou dráhu?
„Určitě šlo. Myslím, že finanční motivace je dost velká, ale taky překonávat sebe samotnou - to je podle mě největší motivace. Nastavit si cíle a ještě je překonávat. Pokud bude trénovat, tak věřím, že nějaká spiderwoman se najde.“
Chystáš se zdolat dráhu znova do Brna nebo do Prahy?
„Ne, bohužel ne. Mám to nabyté ostatními závody jako Spartan, Gladiator atd. Pokud bude další ročník, tak určitě půjdu.“
Máš na závěr nějaké rady pro budoucí ninjy, kteří se teprve na závod chystají?
„Ať se nenechají ovlivnit, strhnout davem. Jet si svoje a mít klidnou hlavu, ostatní pak půjde samo.“
"...kdybych si to všechno v pátek nezkusila, těžko říct, kde bych skončila." to jsou slova další ninja bojovnice Lucie Königové, kterou jsme také vyzpovídali.
Jakému sportu se věnuješ, že si získala takovou sílu v rukou?
"Nyní se věnuji překážkovým závodům (predator race, gladiator race...). Dříve 14let atletika. Sílu do rukou samozřejmě postupně získávám tréningem. Různé úchopy, výdrže apod."
A jak vnímáš jednotlivé překážky?
"Schůdky mě mrzí, ale mám z nich teď trochu respekt. Už jsem vyskákala pár stupínků, ale před 14 dny jsem u kamaráda, který je má na zahradě, spadla z 2 metrů přímo na záda a málem si vyrazila dech, takže ten blok už tam trochu je. Teď se ho musím zbavit."
No, to je nejhorší ten strach. A ze schůdků si měla největší strach, nebo desky byla vetší hrozba?
"Já jsem věděla, že skončím na schůdkách. Desky jsem zkoušela na tréningu a ani prd. Ale malinko jsem doufala, že bych ty shůdky mohla alespoň 1 - 2x přeskočit. Kdybych si to všechno v pátek nezkusila, těžko říct, kde bych skončila. Ta houpačka mi také trvala, než jsem přišla na správnou techniku, jak se rozhoupat a hlavně se odhodlat pustit. To byl asi největší problém. Kruhy a válce to byla pohoda."
Půjdeš zkusit štěstí znova do Brna nebo do Prahy?
"Nebýt schůdků a desek, tak to dám. Bohužel mi to nevyjde, v tyto termíny mám zaplacené závody."
Dalším odhodlaným závodníkem, který bude muset zkusit své štěstí přístí rok znova je Radek Baran. A jak vnímal celou akci on?
"Popsal bych to za sebe asi takhle ... Ať už bych semifinálové kolo v Ostravě vyhrál či nikoli, tak se z obou dvou pohledů čistě jen na překážky dívám mezi prsty, protože se nemůžu zbavit pocitu podrazu na lidi. Je to něco, jako kdyby jsi stoupala na Mount Everest se vším možným vybavením protože víš, že jsi se na tu soutěž připravovala 5 měsíců a před vrcholem by jsi si zlomila obě dvě nohy. Podle mě ta 6. překážka měla byt kvůli sve obtížnosti ve finálovém kole, kam podle me určitě patří. Jinak atmosféra byla přijatelná a organizace lehce pokulhávala, ale s tim jsem počítal. Štěstí měli organizátoři především v tom že se do soutěže přihlásilo + - 450 lidi a ne 1200, jinak by se soutěžilo až do teď. Stejně mi to ale nedá a příští rok to zkusím znova, jen už ted vím kde a jak posílit své slabé místa."
První kolo z Ostravy teda máme za sebou a čekají nás v příštích dnech a týdnech kola v Brně a Ostravě. Dalších 10 z vás se ještě může utkat v boji o 50 tisíc Kč, tak nešetřete na premium registraci, a spíše ze začátku šetřte ruce, nic neuspěchejte, použijte magnésko a vhodnou obuv. Tak co jdeš do toho?
A pokud jste došli zde, tak díky za přečtení článku a připojuji i své video ze závodu :-D
Sledujte nás
Komentáře