Pražský veľtržný areál, inak aj ,,PVA Expo“ sa považuje za najväčšie Fitness výstavisko v strednej Európe. Nachádza sa v historickej obci mestskej časti Prahy, v Letňanoch. Celkový priestor výstaviska je rozlohou veľký 150 000 metrov štvorcových, pri čom akcia sa konala na ploche 10 000 m2. Slúži predovšetkým na hromadné akcie, festivaly, koncerty alebo na veľkolepé celovíkendové podujatie Fitness Expo.
Veronika Greinerová:
Keď som sa dozvedela, že koncom septembra mám možnosť ísť do Prahy, srdce mi poskočilo od radosti. Myslím, že každý cudzinec, ktorý minimálne raz v živote navštívil hlavné mesto Českej republiky, usúdil, že nezamilovať si ho je takmer nemožné. A to isté platilo aj v mojom prípade. Historické centrum mesta, Karlův most, Pražský hrad, vyhliadka či ,,Rašínovo nábřeží“ jednoznačne patria medzi miesta, ktoré nestačí navštíviť len jedenkrát.
Niet preto divu, že som sa do Prahy tešila, a to aj napriek tomu, že som tentokrát nerátala s ,,flákaním sa“ po meste. Práve naopak - ísť porotcovať na veľký pražský festival, o ktorom som dávno predtým len počula, pre mňa znamenalo veľkú výzvu. Výzvu, ktorú som sa neodvažovala prijať zo dňa na deň. Aj z toho dôvodu som vďačná organizátorovi Street Workout Festivalu, Jánovi Zdrubeckému, ktorý mi dal čas ,,na rozmyslenie“ a návrh na porotcovanie mi predložil takmer dva mesiace vopred.
Hlavným usporiadateľom akcie bol Original Workout a FP Academy.Ako však sám Jan priznal, nebola hračka viesť ,,street workoutový závody“ na tak veľkom festivale v spojení s Freestylom a setmi, s Hero Factorom a s rekordom Lenky Strolené v zhyboch. Na samotný Fitness festival sa pozerá realisticky: ,,Loňský rok zde bylo na EVLS více lidí a stejně tak i více vystavovatelů,“ prezradilHonza. ,,Myslím si, že Street Workout měl mnohonásobně vyšší úroveň oproti letošnímu roku.“ A zjavne mal pravdu. Síce som sa pražského festivalu zúčastnila prvýkrát, vďaka veľkému ,,hypu“ sa veľa ľudí zdržiavalo práve vo Workout zóne.
V porote sme sedeli traja ,,zahraniční“, dve ženy a jeden muž: medzi Simonou Máteovou, tohtoročnou majsterkou Slovenska a mnou mal svoje miesto vážený človek z Poľskej republiky, Maksym Riznyk. Maksym je na medzinárodnej street workoutovej scéne všeobecne známy najmä pre svoju striktnú techniku a dlhoročné skúsenosti v oblasti trénovania seba aj iných.
Keďže mne sa takáto príležitosť naskytla prvýkrát, za seba musím uznať, že úloha porotkyne naozaj nie je ľahký oriešok. Treba mať - ako sa vraví - po celý čas ,,oči na stopkách“ a okrem pozorného sledovania výkonov si zapisovať jednotlivé prvky, poprípade zostavu. Vďakasvojim poznámkam si tak porotca ľahšie vybaví tvár a jednotlivé vystúpenia súťažiacich. Keďže som si nemohla dovoliť odbáčať myšlienkami a strácať pozornosť, prirovnala by som rolu porotcu k ,,multitaskingu“.
Na začiatok sme si všetci traja porotcovia rozdelili úlohy, dohodli sa, čo bude kto hodnotiť. Netrvalo dlho a začala súťaž, popri nej aj naša najdôletejšia časť, samotné hodnotenie.
A pocity? Cítite veľkú zodpovednosť, chcete byť spravodliví, a zároveň nechcete nikomu ukrivdiť. Dvakrát sa mi stalo, že som v battli medzi postupujúcimi nemala jasno. A tak som musela rozhodnúť na základe bodov, ktoré po ich finálovom kole prevažovali. Tak to bolo v prípade dievčat vo finále, medzi Laďkou Jeřábkovou a Aďkou Hutyrovou, ktorým gratulujem k prekrásnym umiestneniam na prvých dvoch priečkach. Rovnako som bola na vážkach medzi chalanmi vo Freestyle pod 75 kg. Víťaz však môže byť iba jeden, v tomto prípade sa ním stal pätnásťročný Filip Krátký.
Pred finálovým kolom báb nás čakala exhibícia porotcov, takže som bola myšlienkami na hrazdách. Zrovna vtedy ma však milo prekvapil Filip. Prišiel za mnou so slzami v očiach, poďakoval a objal ma. Dojalo ma to.
,,Ve chvíli, kdy na mě Maksym a Verča ukázali, jsem nevěřil vlastním očím. Když jsem si uvědomil, že je to realita, byl jsem štěstím bez sebe. Splnil jsem si svůj sen. Na ten den nikdy nezapomenu…“ prezradil člen Street Hard Workers.
,,Po krátkej exhibícii na EVLS mi opätovne zlyhala ruka a skončila som s podvrhnutím a natrhnutou šľachou. Ďakujem však veľmi pekne za super akciu v Prahe na EVLS! Cítila som sa perfektne, užívala som si to nie len ako porotca.“ Priznala porotkyňa zo Slovenska a moja dobrá priateľka, Simonka Máteová.
Ján Holinec
Já osobně jsem se na festivalu účastnil Freestylu, který byl u mužů rozdělen do dvou váhových kategorií a to do 75 kg a nad 75 kg. Na většině akcí, které jsem již navštívil, bylo možné ve většině případů vidět převahu v nízké váhové kategorii. Na festivalu tomu tak k mému překvapení nebylo. V lehké váhové kategorii soutěžilo 8 kluků, v těžké 12. Za mě se jednalo o opravdu velkou konkurenci a upřímně jsem vůbec nečekal, že se sejde tolik „heavyweightů“. Ani dívky nezahálely a sešlo se jich celkem šest.
Klasifikační kolo bylo stavěno na klasických 90-ti sekund, při kterém jsme měli možnost zaujmout porotu svým osobitým stylem složeným ze statických a dynamických prvků. Já sám jsem moc nedoufal v postup do dalšího kola, a proto jsem se rozhodl předvést v prvním kole maximum a schovat si jen opravdové rezervy. Podařilo se mi postoupit do semifinále, které probíhalo stylem 1 proti 1. Každý měl možnost ukázat ze sebe to nejlepší v rámci 30 sekund a to celkem ve 3 kolech. Musím se přiznat, že to pro mě bylo opravdu náročné. Ukazovat vrchol své síly a potom odpočívat jen 30 sekund a zase znovu a ještě jednou. Podařilo se mi probojovat i touhle náročnou zkouškou a čekalo mě finální kolo.
Z finále jsem byl unešený. Atmosféra byla pro mě velkolepá a v okolí konstrukce se sešlo plno lidí, kteří o tomto sportu třeba ani nic nevěděli a prostě jen s otevřenou pusou tleskali. O to víc mě těšilo, že tleskali, když jsem šel na řadu já. Vlastně nebylo ani tak kvůli mně, ale spíš kvůli tomu, že jsem byl ve finále jediný Čech – zbylí dva finalisté byli Poláci. Každopádně jsem si finále moc užil a skládám poklonu soupeřům. Jediné, co mě mrzí, byla hudba, kterou organizátor nevyřešil na 100% a chvílemi nebyl ten správný „HYPE“.
Přiznám se, že jsem ve finále udělal chybu. Při swingu 360 mi sklouzli ruce z hrazdy a já ji tím pádem nechytil a trik nedokončil. Toho si všiml jeden z mých soupeřů a po vyhlášení výsledků porotou se na ně obrátil s tím, že jsem neměl vyhrát já, ale on. Celkem mě zamrazilo, když přesvědčoval porotu a řešil s ní celou situaci. Takový ten mrazivý pocit, že bych měl najednou přijít o to, na čem jsem tak dřel a s čím jsem se psychicky už srovnal. Jeho chování mě dost překvapilo. Při čekání na vyhlášení výsledků jsme si povídali o výkonech a dalších věcech, působil na mě celkem mile. Nečekal jsem, že po vyhlášení výsledků se jeho chování vůči mně takhle otočí.
Každopádně respekt porotě, která se dotyčnému nevysmála, ale vyslechla jej a své obodování přezkoumala a odůvodnila. Jde vidět, že jsme rodina jednoho sportu, že máme možnost sdělit svůj názor a máme právo se vyjadřovat k samotné soutěži. Koneckonců to možná byl ojedinělý krok, díky kterému teď budou freestyle battly striktnější, spravedlivější a lidé budou jinak nahlížet na výsledky. Abych uvolnil napětí, porota své rozhodnutí nezměnila a pořadí nechala stejné.
Finální pořadí bylo následující:
FREESTYLE
Muži do 75 kg:
Muži nad 75 kg:
Ženy
Po freestylu následovalo Sets and Reps. Soutěžilo se v počtu maximálních opakování shybů a dipů a v počtu kliků za minutu. V této disciplíně jsme si s Verčou nezávisle na sobě vyměnili role a já dělal rozhodčího, počítal opakování a hlídal techniku. Pro mě, stejně tak jako pro Verču to byla premiéra. Nikdy dřív jsem nic podobného nedělal a cítil jsem takový úzkostlivý pocit zodpovědnosti. Cítil jsem nátlak i ze strany okolí. Každý po mě chtěl ihned hlásit počty opakování nehledě na to, že jsem do toho kontroloval techniku dalšího účastníka, jednou rukou dával pokyn k dalšímu opakování a druhou rukou bránil v kippingu. I přesto to pro mě byla příjemná zkušenost. Snad si mě někdo díky mé striktnosti všiml a třeba na dalších akcích budu dělat znovu rozhodčího. Vtipná a zároveň stresující situace pro mě byla vždy, když jsem po výkonu dotyčnému sdělil počet opakování, která jsem uznal.
V hlavě jsem si říkal: „Sakra, co když se teď bude vztekat, stropí scénu, nebo o mě večer na instagram napíše příspěvek o tom, jak neumím rozpoznat striktní opakování a o tom, že ve skutečnosti udělal více opakování apod.“ Naštěstí se nic takového nestalo, nebo mě obdobné příspěvku na sociálních sítích dodnes úspěšně minou a já mám klidné spaní.
Musím říct, že organizátor akce nastavil dost přísná pravidla. U shybů bylo zakázáno vytahovat bradu nad hrazdu tím, že se kouknete do stropu. Povinností bylo koukat pořád před sebe a dělat shyby do takové výšky, aby jste přirozeně pokořili bradou úroveň hrazdy. Navíc byl stanoven zákaz jakéhokoliv pomáhání si nohama a rozfázování si pohybu na více částí. Zkrátka, krásné shyby jedním plynulým a čistým pohybem. Díky tomu alespoň nepadala žádná šílená čísla a nebylo to nudné a zdlouhavé. Ukázala se zde kvalita over kvantita a maximální počet byl 25 (Miro Kúdela, Slovensko). Oproti tomu na dipech padal Český rekord a to dokonce dvakrát. Tomáš Mandzák a Michal Kosť předvedli neuvěřitelných 109 dipů na jeden zátah!!! Michalovi jsem kliky na bradlech počítal já sám a musím říct, že jsem uznal všechny pokusy. Párkrát jsem ho napomenul, aby si dal pozor na nohy, nebo aby šel při pohybu hlouběji, ale opravdu to byl úžasný výkon. Pro mě nepředstavitelné a divím se, že se těch bradel vůbec vydržel celou tu dobu držet.
S klikami to bylo horší. Polský porotce a rozhodčí Maksym Ryznik málem ztratil trpělivost, když už po několikáté viděl, jak se někdo snaží dělat kliky s nepodsazenou pánví a prohnutými bedry. Ačkoliv před zahájením battlu proběhlo několik instruktáží s ukázkou správného provedení cviku, mohli jste z úst rozhodčích několikrát slyšet slovní spojení „NO REP“. Další podmínkou bylo propínání loktů a dotýkání se hrudí našich pěstí (bez triček), které jsme měli položené na zemi.
U holek jsme si to však nemohli dovolit. Opakování jsme počítali podle toho, jestli se litr a půl velké PET lahve položené na zemi, zmáčkli při jejich dotyku hrudníkem. Na této disciplíně si další rekord do sbírky připsal Michal Kosť, který za 60 sekund udělal 77 striktních kliků.
Pořadí bylo následující:
SETS AND REPS
Muži do 75 kg:
Muži nad 75 kg:
Ženy:
Poslední disciplínou dne byla soutěž o maximální počet Muscle upů. Tato disciplína mi přišla nedotažená do konce. S porovnáním s ostatními disciplínami se nedbalo tolik na striktní techniku. Na závěr nastalo to, s čím se setkáváme na mnoha soutěžích - rozstřel o první místo. Sešli se tu dva stejné počty muscle upů, a to 16. Rozstřel proběhl rozstřel pomocí shybů. Bohužel, rozstřel dopadl opět nerozhodně, a proto musel následovat rozstřel rozstřelu formou výdrže ve shybu s bradou nad hrazdou.
Třemi nejlepšími se stali:
Musím ještě zmínit, že po zahájení samotného festivalu, zahájila i Lenka Strolená svůj pokus o překonání počtu shybů za 6 hodin. Tahle namotivovaná a cílevědomá paní za stanovený čas nasypala 2003 shybů!!! Teď už jen čeká na oficiální potvrzení, aby mohl být její rekord uznán za světový a já jí tímto ještě jednou gratuluji!
V souhrnu jsem moc rád, že jsem se akce zúčastnil a jsem rád, že jsem zde mohl poznat svou kolegyni Verču, se kterou jsme si padli do oka a rozhodli se napsat tento článek společně. V budoucnu očekávejte i společné články o našem stylu cvičení a naší filozofii trénování!!! Samotná akce se za mě vydařila na jedničku, prostory byly velkolepé a průběh perfektní. Velké díky patří mému kamarádovi Janu Zdrubeckému, který workoutovou akci zorganizoval, sehnal sponzory a ostatně, že vůbec zařídil něco tak velkého. Kdyby někoho zajímalo, jaké ceny jsme jako vítězové obdrželi, tak vám mohu nastínit, že to byly například Price Money, suplementy a nebo hrazda na zahradu v hodnotě 10 000 KČ. Takže ještě jednou díky a klobouk dolů i vám všem, co jste dorazili a akci jakýmkoliv způsobem podpořili.
DĚKUJEME/ĎAKUJEME!
Připravili jsme si pro tebe slevu 5% na workoutové produkty na WOshop.cz! Stačí zadat kód "holinec5" nebo "veroni5" v košíku a sleva se ti hned odečte. Podpoříš tak i samotného Honzu a Verču, aby mohli pro tebe psát další super články!
Sledujte nás
Komentáře